Už jste se byli projít po Liberci a přivítat květen? V květnu totiž můžete nádheru našeho města nejen vidět, ale i cítit – staleté rododendrony, pestré azalky, šeříky a ostatní kvetoucí stromy vysázené našimi předky, to vše utváří jedinečnou esenci Liebe-rce. Liebe jako Láska (stejnojmenný průvodce vydaný Petrem Vondřichem, autorem blogu Jizerské ticho) je shodou okolností také začátkem příjmení rodu Liebiegů, kteří se do historie a současnosti našeho Lieberce nesmazatelně zapsali.
Naše město je jejich zhmotnělým snem. Baťa má svůj Zlín, a německý Reichenberg měl své Liebiegy.
Zakladatelem dynastie byl Johann Liebieg starší (1802–1870), který přišel roku 1818 z Broumova do Reichenbergu za prací. Neměl v té době ani tušení, že z něj bude jednou významný a bohatý továrník, který za své zásluhy obdrží i šlechtický titul od samého císaře.
Říkáte si, jak to udělal? Tvrdou poctivou prací od píky, odvahou a velkou otevřeností k novinkám! Začínal velmi skromně - otevřel malý krámek s drobným zbožím a postupně přibral do obchodu svého bratra i sestru. V roce 1828 koupili prádelnu a barvírnu u Harcovského potoka – a základ jejich impéria nabral konkrétní obrysy. Svou houževnatostí a podnikavým duchem se vypracovali na největšího výrobce látek v celé tehdejší monarchii. K čemu se zabývat historií, můžete si myslet… ale:
Pro dnešní dny je inspirativní celá Liebiegovic filozofie. Řídili se totiž nejen řečí peněz (jako řada dnešních politiků a rádobypodnikatelů realizujících se v „urvi, co můžeš“), ale žili moderně řečeno „společensky velmi zodpovědně“. Proč? Liebiegové svým životem naplňovali otázku „Co ještě můžeme udělat pro Liberec?“ Co bylo dobré pro Liberec, bylo totiž dobré pro Liebiegy. (Ranný kapitalismus posledních let tuto filozofii dost otočil, ke škodě nás všech a prospěchu pár vyvolených). Pochybujete? Pak se zkuste podívat na tohle:
Pro své zaměstnance (zaměstnávali kolem 8.000 lidí) vybudovali celé sídliště (známé jako Liebiegovo městečko) – pěkně v bezprostřední blízkosti továrny, založené na principu zahradních měst. Ubytovat malebně dělníky však nestačilo. Liebiegové mysleli i na jejich životní souvislosti – takže kromě domů a bytů zde byl i lékař, koloniál, prádelna, mandl, škola, školka, kostel, starobinec i sirotčinec. Doposud toto městečko svou neobvyklou zachovalostí a silným geniem loci láká do Liberce spoustu filmařů.
Pokud máte rádi libereckou Výšinu, Lidové sady nebo přehradu, či jste milovníkem umění a kocháte se v Galerii Lázně či Severočeském muzeu výstavami, pak vězte, že i za tyto libůstky vděčíme Liebiegům. Ne nadarmo jsou označováni za „tvůrce českého zázraku“.
A my máme tu čest v tom zázraku jejich splněného snu žít. Každý den, celý rok, celý život. Navazujeme na jejich úsilí o krásnější, úžasnější a zázračnější město?
Jistě, každý nejsme Liebieg, ale přesto můžeme něco hezkého, malého pro náš společný Lieberec udělat. Tu sebrat jen tak papírek, co vypadl z koše, zamést vlastní kousek chodníku, opečovat kus trávníku na společné cestě před domem, nebo prostě jen nešlapat po úsilí jiných (třeba tím, že vjedu u Lesního koupaliště do lesa, kde je zákaz vjezdu a kde bydlí normálně sasanky, kosi a ne moje Audi…).
NIKÉ má Liberec jako svou Liebe. A jsme moc rádi, že díky těm, co s námi investují, můžeme malé kousíčky města tvarovat do krásy a užitečnosti. Aby tu něco dobrého zbylo i po nás – pro naše děti, vnoučata a další. Přidáte se? Skvěle!
Můžete sbírat papírky, nebo sázet kytky,
Můžete s námi investovat,
Můžete napsat, pokud víte o prostoru, který si zaslouží kultivaci a nový smysl.
Můžete dost, když budete chtít 😊.
Vaše NIKÉ.
Zdroje:
Comments